"Vlasovci" - osvoboditelé, vrahové, všemi zrazené oběti situace?

22.6.1941 v ranních hodinách překročily tři německé skupiny armád bez vyhlášení války necelé dva roky starou východní hranici  -  začala operace Barbarossa. 

DRRA, ještě se vzpamatovávající po "těsné remíze" v  Zimní válce a všeobecných čistkách na konci čtyřicátých let, několik měsíců po zahájení reorganizace a přezbrojení a naprosto nepřipravená na tuto situaci byla chycena v nedbalkách a následným šokem se z této situace doslova zhroutila. Tento kolos s nevypracovanou obrannou strategií, s  tankovými a výsadkovými jednotkami tabulkově většími jako měl zbytek světa, se doslova rozpadl na osamocené jednotky různé velikosti, bojujícími, ustupujícími, bombardovanými rozkazy Stavky nerespektujícími reálnou situaci v oblastech a v chaosu padajícími do  zajetí. V důsledku uplatňované národnostní politiky a nedůvěry k velení se některé jednotky, zvláště z jižních částí SSSR a pobaltí doslova rozpustily nebo vzdaly bez boje, jiné bojovaly s nepřítelem, vlastním studem a vztekem z ústupu do hořkého konce. 

Do prosince 1941 přišel SSSR o území s 90 miliony obyvatel a DRRA nenávratně ztratila (mrtví, zajatí a dezertéři) okolo 4,5 milionu vojáků, tedy téměř 100% s svého původního předválečného stavu. V německých zajateckých a sběrných táborech (podle údajů OKH) se mělo nacházet asi 3,3 milionu sovětských zajatců, kterým znemožnil šanci na důstojný návrat do vlasti, v návaznosti na Vyhlášku o trestných činech vojáků z roku 1927, Stalinův rozkaz č. 270/16.8.1941, který definoval válečného zajatce jako zrádce a odrodilce vlasti. Situaci ještě vyhrotil rozkaz č. 227/28.7.1942, který do této kategorie zahrnul i vojáky a jednotky, které ustoupí bez rozkazu.

Vývoj "východních" jednotek v rámci Německé branné moci

Na základě výše popsané situace začaly na Němci obsazeném území vznikat různé vojenské a polovojenské formace různého určení, ať už s větší nebo menší německou podporou, tvořené občany SSSR a jiných východních národů, emigranty a zajatci DRRA. Motivace jejich příslušníků byla různá, od boje proti bolševizmu, přes snahu dostat se s šílených podmínek zajateckých táborů (z necelých 6 mil. sovětských zajatců jich zahynulo v zajateckých táborech okolo 60%) až k obyčejným "lidským"pohnutkám, jako jistá strava a zázemí nebo touha beztrestně si vybíjet svoji frustraci.

Jako první vznikají na přelomu let 1941/42 (ještě bez Hitlerova vědomí) jednotky "Hiwi" (Hilfswillige), jejichž příslušníci jsou používáni jako řidiči, strážní a podporu týlové logistiky. Vzhledem k dobrým zkušenostem s těmito jednotkami (na konci roku 1942 v nich slouží skoro 1 mil. mužů) jsou zřizovány jednotky "Osttruppen", již v německých uniformách, které jsou používány pro střežení strategických objektů a komunikací, protipartizánský boj a držení nedůležitých úseků fronty. Jednou z prvních bojových jednotek byla tkzv. RONA (Ruská národní osvobozenecká armáda), zformovaná v roce 1942 pod vedením bývalého kapitána DRRA Kaminského, nyní povýšeného Němci do hodnosti Generálmajora. Následuje Gil-Rodionova družina, Bojarskiho brigáda a jiné jednotky spadající pod velení SS nebo WH. Z neruských národů jsou podle Rosenbergovy koncepce vytvářeny další jednotky, tkzv. Osttlegiony - Turkestánský legion, Kavkazsko-muslimský legion, Gruzínský legion, Arménský legion, 162. turkmenská pěší divize WH, 1. kozácká divize, dvě kozácké brigády a menší jednotky. Po prvních zkušenostech ale byly tyto jednotky do bojových akcí nasazovány velice opatrně - z důvodů časté nekázně, upřednostňování vlastních cílů a teroru na civilním obyvatelstvu.

Zlomovým bodem se stává, v kontextu nepodařeného východního Blitzkriegu a zhoršující se německou situací na východní frontě, konec roku 1943. Ruské a východní jednotky, tvořené v podstatě za zády A. Hitlera (z jeho pohledu jednotky tvořené z podlidí), s novou situací dostávají zelenou, jsou transformovány a většinově převáděny po velení SS, jako divize pancéřových granátníků (Waffen -Grenadier - Division der SS) nebo úderné brigády (SS-Sturmbrigade). Vznikají tak například XV. kozácký sbor SS, 14. divize pancéřových granátníků SS (1. ukrajinská), 15. divize pancéřových granátníků SS (1. lotyšská), 19. divize pancéřových granátníků SS (2. lotyšská), 20. divize pancéřových granátníků SS (1. estonská), 29. divize pancéřových granátníků SS (1. ruská - SS-Sturmbigade Kaminski) nebo 30. divize pancéřových granátníků SS (2. ruská/běloruská). Tyto jednotky měly tabulkově tvořit 3-4 pluky pancéřových granátníků, dělostřelecký pluk a pomocné oddíly a prapory (ženijní, protiletadlový, zásobovací, průzkumný atd.). Málokdy se však podařilo naplnit tabulkové počty, takže tyto jednotky měly rozdílnou bojovou kvalitu. Primárně měli být použity proti bolševikům, ale ke konci války se používaly i např. ve Francii, Polsku a na Balkáně.

KONR, ROA, Vlasov, ........ Vlasovci

Jako politické a propagandistické zastřešení byl oficiálně povolen (1944) po peripetiích se chválením od nejvyššího německého vedení i dosud v ilegalitě pracující Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR), pod vedením bývalého velitele 2. úderné armády DRRA gen.por. A.A.Vlasova, zajatého 12.7.1942 při neúspěšném pokusu prorazit blokádu Leningradu. Jeho vznik a historii poznamenává neustálá názorová rozdílnost, rozdílný pohled na budoucnost a cíle nejen mezi německým velením a Komitétem, ale i mezi jeho členy.

Po Vlasovově přednáškově-propagandistickém turné je v listopadu 1944 je oficiálně založena Ruská osvobozenecká armáda (ROA) jejíž základ mají tvořit tři pěší divize (podřízené WH, nikoliv SS) a letecký oddíl. První z nich, 600. pěší divize WH - ruská (1. divize ROA), je zformována v lednu 1945 v Munsingenu pod velením plk. S.K. Buňačenka (nyní gen.mjr.) z bývalých příslušníků SS-Sturmbigade Kaminski/29. granátnické divize SS (rozpuštěna po zvěrstvech při potlačování Varšavského povstání), 30. granátnické divize SS (rozpuštěna po její ozbrojené vzpouře ve Francii) a zajatci z táborů. Druhou - 650. pěší divizi WH (2. divize ROA), která měla být sestavena se zajatců v táborech, se nepodařilo celou vytvořit a bojově nasadit. Třetí zůstala pouze na papíře. 

1. divize ROA, vyzbrojena částečně kořistními zbraněmi a částečně německými, v německých uniformách s rukávovým znakem s nápisem ROA, byla s nevelkým úspěchem nasazena v dubnu 1945 na Oderském předmostí Erlenhof a musela ustoupit. Byla stažena do prostoru Nový Bor, převelena pod Skupinu armád střed a má být znovu nasazena ve směru na Českomoravskou vysočinu a Brno. Po příchodu do Protektorátu se gen. Buňačenko snaží navázat kontakt s místním odbojem, neuposlechne rozkazu k přesunu a dostává se do ostrého střetu s gen. Vlasovem. V Lounech (1.5.) dochází k dalšímu konfliktu, tentokrát s jednotkami SS (výsledkem je několik mrtvých na obou stranách). Divize ustupuje směr Rakovník (na příkaz marš. Schornera má být odzbrojena) a 3.5 se nachází v prostoru Lán, kde navazuje kontakt se zástupci odboje. Gen. Vlasov se od jejích činů distancuje. 6.5. se jednotka zapojuje do Pražského povstání, kde blokuje SS-Kampfverband Wallenstein přesouvající se do Prahy od Berouna, jednotky SS a LW na Ruzyni a v Hořovicích a bojuje v jižní, západní Praze a v jejím centru. Po neshodách s vedením povstalců (převládající vliv komunistů v ČNR a v dané situaci nereálná prohlášení a požadavky velení 1. divize) se se ztrátami okolo 500 mužů 8.5. stahuje zpět k Berounu, kde o den později u Lnář navazuje kontakt s jednotkami US Army. Jednání o zajetí vede již gen. Vlasov. Nevedou však ke zdárnému výsledku a 10.5. je na jeho rozkaz divize rozpuštěna, do amerického zajetí se její příslušníci snaží dostat na vlastní pěst. V noci z 11. na 12.5 jsou do prostoru lesů ve směru na Klatovy americkou stranou puštěny jednotky 25. tankového sboru RA a ty pořádají na příslušníky 1. divize ROA doslova hon se spoustou obětí.

12 nejvyšších představitelů ROA bylo popraveno oběšením 2.8.1946, vyšší důstojnický sbor zastřelen, zbytek příslušníků jednotky odsouzen k 10-25ti letým trestům v nápravných pracovních táborech.