Před 75 lety, ve vražedném šílenství nazývaném 2. světovou válkou/Velkou vlasteneckou válkou, poznaly v pozemní operaci německé branné síly, dosud ve vítězné euforii, první pachuť porážky.
Ve většině "populárně-naučných" dokumentů nebo knihách se dozvíme, že německou porážku pod Moskvou způsobil "generál Mráz", kterému trochu pomohly " sibiřské divize". Byl to však jediný důvod?
Necelé dva roky po podepsání Paktu o neútočení mezi Německem a SSSR, 22.6.1941, překročily tři německé skupiny armád (Sever, Střed a Jih), podporované třemi leteckými armádami (1., 2. a 4.) a čtyřmi tankovými skupinami (1. - 4.) německé východní hranice a zahájily operaci Barbarossa, jejímž cílem bylo získání východního životního prostoru (“lebensraum“), jak naznačoval jejich vůdce ve svém 16 let starém spisovatelském díle.
DRRA, špatně vycvičená s nedostatečným důstojnickým sborem a špatně fungující logistikou, chycená v nedbalkách uprostřed reorganizace jednotek a přezbrojování, šla od jedné porážky ke druhé a marně se pokoušela za strašlivých ztrát zastavit německý postup. To se jí podařilo až na Moskevských předměstích a to z několika důvodů.
Generál Mráz - to je sice pěkná německá výmluva, ale hlavní roli hrál pohled A. Hitlera a německého velení na SSSR jako na Kolos na hliněných nohou - kopneš a on se rozpadne. Z toho plynula německá nepřipravenost na zimní podmínky (na podzim už měli být v Moskvě) a německý postup také podstatně zpomalovala malá motorizace WH. Pancéřové divize byly sice plně motorizované, ale běžný příslušník pěší divize byl rád, když se alespoň někdy svezl a zásobování těchto jednotek probíhalo pomocí koňských povozů a rekvírovaných civilních vozidel, do terénu naprosto nevhodných. Dalším zpomalením operace ve směru na Moskvu byla neakceptace přírodních podmínek ze strany plánování OK WH a Hitlerův rozkaz o přesunu části tankových jednotek skupiny Střed ve prospěch skupiny Sever.
Stalinovo prozření - po počáteční letargii Stalin projevil "instinkt diktátora" a provedl geniální tah. Strana, vláda a proletářský internacionalismus se z projevů a novin někam vytratil, "soudruzi a soudružky" byli najednou "bratři a sestry" a na první místo byla postavena (do té doby v podstatě nezmiňovaná a potlačovaná) Matička Rus a její obrana a angažována byla i Pravoslavná církev. Toto dokázalo zmobilizovat obyvatelstvo (bolševickým režimem většinově trpícím) a zbytky DRRA k odporu a činům, které by zřejmě pro jiné národy byly neakceptovatelné.
Domobrana - nezanedbatelný podíl na obraně Moskvy má i většinově nezmiňované civilní obyvatelstvo. Po počátečním chaosu s plánovaně-neplánovaným vyklizením Moskvy, které se nakonec nekonalo a s novou vizi obrany svaté matičky Rusy a Moskvy prováděla (částečně nedobrovolně) ve značném rozsahu ženijní práce za nestíhající a částečně rozloženou DRRA.
Africký problém - k částečnému oslabení německých jednotek použitelných pro operaci Barbarossa došlo v únoru až květnu 1941 po italských nepovedených dobrodružstvích v severní Africe (část X. leteckého sboru Luftwaffe, 5. lehká a 15. tanková divize).
Sibiřské divize - byl německý výraz pro každého sovětského teple oblečeného vojáka. Byly staženy do evropské části SSSR na základě Sovětsko-japonské dohody o neútočení a informací Dr. Sorgeho (Japonsko, po zkušenostech 1938/9, zaútočí na SSSR pouze v případě pádu Moskvy). Nemůžeme však upřít jejich zásadní význam (i když početně tvořili méně jak 10% nasazených jednotek - 9 divizí). Oproti "běžným jednotkám z evropských VO", jejichž příslušníci znali jen frustraci a strach z ústupu a porážek nebo byli prakticky bez výcviku, tyto jednotky stažené z východních vojenských okruhů byli sehrané a vycvičené a hlavně ochutnaly "pocit vítězství" (Chasan/Zajezernaja, Molomach/Chalchyn-gol). Podle vzpomínek sovětských velitelů byla jedna divize "sibirjaků" schopna bojově nahradit armádní sbor.
Otočení Churchilla - jedním ze střípků byl i jako šok působící osobní telegram nepřítele bolševizmu W. Churchilla z 8.7.1941 J.V. Stalinovi , kterým se zrodila "protihitlerovská koalice" (vyjadřuje uznání nad odporem a nabízí veškerou pomoc, kterou dovolí čas a technické podmínky). 21.8.1941 vyplouvá do SSSR první konvoj "Dervish" a do prosincových bojů se může zapojit i technika z konvojů PQ 1, 2 a 3.
Do kapitulace mocností Osy do rukou Protihitlerovské koalice je však ještě dlouhá a krvavá cesta.
