T-26 – postrach sovětských tankistů? - část 3.

V roce 1935 začínají vyjíždět z Vorošilovovy továrny v Leningradě vozidla se dvěma novými, ale z vnějšku neviditelnými změnami - nádržemi zvětšenými z 182 l na 285 l a částečně svařovanou korbou. 

Předchozí díl

T-26-1935 - drobné inovace pokračují

TTD

Použitím technologie svařování se zvětšila pevnost spojů, zmenšila pracnost a korba se podařila mírně odlehčit. Mezi viditelné změny patřilo odstranění lomení na předním horním pancíři a změna polohy montážního otvoru pro baterie a převodovku. Dále přibyl sklopný kryt na reflektor. Práce osádky věže byla zlepšena namontováním periskopického zaměřovače PT-1 ve stropě zesíleném na 10 mm a pod bočními průzory se objevují pistolové střílny. Tato vozidla jsou již všechna vybavena motorem T-26, nad motorem a na blatnících se umisťuje zvedák, ženijní nářadí a náhradní díly k pojezdové části.

Plíživé změny a inovace pokračují i v roce následujícím. U tanků bez radiopojítek se do vyvažovače začíná lafetovat kulomet DT, mířící dozadu. Palebný průměr pro kanon u této úpravy klesá na 102 nábojů. Poměr vyráběných tanků s a bez radiostanice se již blíží k jedné. Houkačka se přesunula na čelní pancíř vlevo nad reflektor a věže dostávají novou masku kanonu a panoramatický zaměřovač PTK. Aby ale osádky neměly tolik důvodů k radosti, se zvýšením hmotnosti asi o 250 kg a nižším výkonem motoru, klesl měrný výkon na 7,1 kW/t a zhoršila se pohyblivost vozidla, hlavně v terénu.

V roce 1937 se se na strop věže montuje protiletadlový kulomet P-40. Tato změna vyžadovala inovaci pravého poklopu. Nový typ se otevírá dozadu a má kulatý tvar umožňující montáž věnce lafety. Všechna vozidla vyrobená v tomto provedení mají již radiostanici.

Továrnu číslo 174 opuští v tomto období 3 026 strojů (z toho 2 026 s radiostanicí). Tento počet doplňuje 115 ks v roce 1935 a neznámý počet vozidel v roce následujícím vyrobených v STZ.

T-26-1938 - zaostávání

TTD

V roce 1935-36 se ve světě objevují nové typy lehkých tanků (LT-34, LT-35, Typ 95 Ha-Go, R-35, H-35, FCM-36), které začínají T-26 překonávat hlavně pancéřováním. T-26 se stávajícím motorem by bohužel zesílení pancíře na přijatelnou míru (po prvních zkušenostech ze Španělska minimálně na 30 mm v čelních partiích) v terénu doslova znehybnilo. Výhled na silnější motor, který by se vešel do korby T-26 ale není (dle výpočtů konstruktérů je potřebných alespoň 88 kW, aby se rapidně nezhoršily již tak nedostačující jízdní vlastnosti). Slabou náhražkou je zvýšení výkonu použitím benzínu s vyšším oktanovým číslem na 71 kW. Upravené motory ale v zimě na běžný benzín nenastartují, což přidává další chmury a v těchto dobách i možnost kulky v hlavách zásobovacích důstojníků.

Co se ale dále vyvíjí, je věž tanku. Typ 1938 dostává moderní svařovanou věž kónického tvaru s plynule navazující maskou kanonu, zadním kulometem DT, dvěma periskopickými zaměřovači TP-1, jedním teleskopickým zaměřovačem TOS se stabilizátorem, velitelským panoramatickým zaměřovacím periskopem PTK a vnitřními pojítky TPU-2 (TPU-3). Věž už má sériově přípravu na protiletadlový kulomet a ve dně korby je nouzový průlez. Všech 716 leningradských a 30 stalingradských vozidel vyrobených v roce 1938 má radiostanici 71-TK-1 s rámovou anténou.

T-26-1939 - Labutí píseň

TTD

V roce 1939 rámová anténa mizí, objevuje se prutová (velitelská vozidla již nejsou demaskována). Ve snaze zlepšit, co ještě jde, je podvěžová nástavba, u typu 1938 částečně svařovaná s kolmými stěnami, nahrazena nástavbou celosvařovanou se stěnami mírně sešikmenými o asi 12 stupňů. Tloušťka jejich stěn se zvyšuje na 20 mm, taktéž tloušťka pancíře na věži. Nová, elegantní maska kanonu je vyráběna lisováním do zápustku, velitel dostává kulatý poklop otevíraný dopředu (s protiletadlovým kulometem P-40 otevíraný dozadu) a do vozidel se montuje výkonnější radiostanice 71-TK-3. Tanky se vyrábí v provedení bez zadního kulometu (205 ran pro kanon / 3 654 ran pro kulomet), se zadním kulometem (185 / 3 654) a se zadním a protiletadlovým kulometem (186 / 3 528). Všechny tři varianty jsou buď bez nebo s radiostanicí (palebný průměr u kanonu se snižuje o 20 ks/ pro kulomet o 567 ks - 9 diskových zásobníků). Hmotnost narůstá na 10 250 kg, měrný výkon klesá na 6,9 kW/t.

Výroba je ale rekordní - v roce 1939 je vyrobeno 945 tanků řadových a 350 tanků velitelských (s radiostanicí), o rok později 1 018 řadových a 318 velitelských. V roce 1941 výroba dobíhá 47 vozidly.

Článek byl původně napsán pro www.valka.cz