Převrat, kterého si zpočátku nikdo nevšiml .....

ale nakonec ovlivnil životy desítek milionů obyvatel v bývalém Ruském impériu a části Evropy na dalších 72 let.

Datumy jsou dle Gregoriánského kalendáře

Předchozí díl

Zhruba ke konci léta 1917 si bolševické (SDDSR(b)) vedení (Lenin, Trockij, Antonov-Ovsejenko, Urickij) uvědomuje, že má minimální šance na zvýšení svého vlivu v Rusku a jejich zastoupeni v Dumě (14%) ani v Petrohradském sovětu (20%) jim nedává šanci k převzetí moci klidnou cestou. Do bolševické strany byli přijati tkzv. mezirajonci (frakce stojící mezi bolševiky a menševiky), kteří měli dobré kontakty na petrohradskou posádku. Prozatímní vláda je rozložená a prakticky bez mocenských prostředků, v armádě a podnicích pokračuje mohutná bolševická agitace a již od léta jsou vytvářeny Rudé gardy ve větších průmyslových centrech. Pod záminkou obrany Petrohradu proti německému vpádu, s požehnáním místního Sovětu, je vytvořen Petrohradský vojenský revoluční výbor (pod vedením esera Lazimira a revolucionáře Podvojského), který částečně kontroluje 150 000 vojáků petrohradské posádky a 60 000 námořníků Baltské floty. Je tedy jistota, že i když převrat nepodpoří, tak proti němu nezasáhnou. K dispozici mají také okolo 20 000 příslušníků Rudých gard, sice nevycvičených, ale snadno manipulovatelných. Čeká se jen na příležitost, aby se podařilo šokem převzít moc v Petrohradském sovětu, kde se prakticky rozhodovalo o mocenském dění, odstavení Dumy a likvidaci Prozatímní vlády. Ta nastává v době II. Všeruského sjezdu sovětů, který začal zasedat 6.listopadu 1918.

Již před sjezdem jsou obsazovány telefonní ústředny, mosty přes Něvu a další strategické objekty. Tou šokovou událostí má být dobití Zimního paláce, sídla Prozatímní vlády, který v té době chrání setnina kozáků s kulometným oddílem, polobaterie Michajlovského dělostřeleckého učiliště, spojená rota junkerů s Peterhoffského a Oranienbaumského vojenského učiliště, rota příslušnic Petrohradského ženského praporu a dva obrněné automobily. První útok, signalizovaný výstřelem s Petropavlovské pevnosti, začal 6.11. večer před desátou  hodinou, tedy spíše než o útok se jednalo o asi hodinovou přestřelku, po které se bolševické oddíly stáhly. Po tomto útoku opouští Zimní palác poslední ministři Prozatímní vlády a s nimi se vytrácí i kozáci, dělostřelci a "broněviky". Jako signál k druhému útoku má sloužit výstřel z chráněného křižníku Avrora (některými historiky je zpochybňován), kotvícího na Něvě, který však Zimní palác nemohl zasáhnout. Ostřeluje jej však Petropavlovská pevnost (asi 35 dělostřeleckých granátů) a po proniknutí rudých jednotek do paláce se obránci před 3 hodinou ráno vzdávají (137 příslušnic ženského praporu a zbytek kadetů - ztráty 5 mužů a žen). Nastává chvíle pro rabování interiérů paláce a pogrom jeho vinných sklepů. Lenin tuto událost ohlašuje na probíhajícím sjezdu sovětů, který na protest proti tomuto aktu opouští většina delegátů - mimo bolševiků a levých eserů, kterým tímto prakticky spadla moc do klína. Po okamžitém schválení deklarace o sesazení Prozatímní vlády a převzetí moci sjezdem sovětů je druhý den (8.11.) doschválena nová ruská bolševická vláda (Rada lidových komisařů) v čele s Leninem a dekrety O míru a O půdě. 

Petrohrad si ale dále žije svým vlastním životem a většina obyvatel převrat ani nezaznamenala. První náznaky, že se něco děje, se objevují 11.11. kdy propukají boje mezi jednotkami věrnými Kerenskému (bývalý předseda Prozatímní vlády) a vypuká protibolševické kadetské povstání. Povstání je však rozdrceno a Hlavní stan vrchního velitele, kterému ruská armáda stále technicky podléhá, nemá zatím možnost situaci ovlivnit - sídlí totiž v Mogilevu vzdáleném 600 km od hlavního města. Jsou vydány dekrety o stejných právech vojáků a volitelnosti důstojníků, které již tak nízkou morálku ruské armády rozloží úplně. Jiná situace je však v Moskvě, tam bolševiky a levými esery ovládaný místní sovět s pomocí Rudých gard přebírá kontrolu až po několikadenních bojích za cenu několika set mrtvých. Německé a Rakousko-uherské jednotky se s novou situací na frontě vydávají prakticky bez odporu na východ a Rusko má nakročeno k občanské válce - ne všichni jeho obyvatelé se hodlají smířit s novou situací a bolševici mají pod kontrolou pouze Petrohradskou a Moskevskou oblast.